AIKIDÓ PARDUBICE
ČLÁNKY - Aikidó / Japonské bojové umění
David Bradna, 4.dan aikikai
TECHNIKY UČITELŮ A TECHNIKY STUDENTŮ
napsal: Philippe Gouttard   I  zdroj: www.aikido-gouttard.com
český překlad se svolením autora: David Bradna




Napsat něco o tomto tématu mě napadlo, když jsem si uvědomil, že, navzdory tomu, co jsem si myslel původně, existují zajímavé rozdíly mezi tím, jak své techniky provádím a zamýšlím, když je předvádím jako učitel, a když je dělám jako student. Samozřejmě, aby byl experiment smysluplný, musí být tyto techniky prováděné pokaždé se stejným partnerem. Co mě zarazilo nejvíc, bylo to, že pocit byl úplně jiný podle toho, jaký status jsem na tatami měl.

Jako učitel jsem se cítil téměř nezranitelný. Samozřejmě v tomto systému šel můj partner doprostřed žíněnky, aby se podvolil tomu, čemu říkám prostředek. Byl už dopředu „pod kontrolou“ a mně nedělalo žádné potíže ho rozpohybovat. Nicméně na semináři, kde jsem byl pouhým studentem, se mi zdálo, že ten samý partner už tak povolný není. Jak jsem si měl tento fenomén vysvětlit, když oba dva měli ty samé fyzické a technické schopnosti jako předtím? Dělali jsme stejnou techniky a měli jsme stejná těla.

Vysvětlení spočívá v tom, že jako učitelé jsme celou hodinu tori, zatímco dělat ukeho vyžaduje značnou investici, která nás vysiluje v odporu a unavuje nám jasné vnímání. Jako uke se také musíme vypořádat s pákami na zápěstí či hody, a to vyžaduje obrovskou pozornost. Začalo mi být jasné, že jako učitelé, protože role uke je vzdálenější vjemům, máme tendenci zapomínat, jak těžké je poddat se a podlehnout, abychom dovolili učiteli provést perfektní techniku.

Zdá se mi jako klíčové, že při učení bychom neměli nikdy přehlížet fakt, že techniky, ve kterých jsme dobří, jsou pro nás, pro učitele, základními technikami. Nicméně pro naše studenty mohou být ty stejné techniky velmi pokročilé. Je samozřejmě velmi důležité, abychom „tahali“ své studenty na nejvyšší úroveň, ale je stejně důležité, abychom to pro ně udělali dostupné, tak aby se nároky a obtíže, které to provází, nestaly zdrojem frustrace a neúspěchu.

Jak je možné, že když jsem student na hodině jiného učitele tak to, co bylo tak jednoduché, když jsem byl já ve středu žíněnky a sám jsem tu samou techniku ukazoval, je teď tak složité udělat? Znovu opakuji, máme stále to samé tělo a náš partner tu stejnou stavbu těla, ale ve vztahu mezi torim a ukem a v mentální interakci došlo ke změně. Očividně aikidista přede mnou už není ten poddajný student, který doufal, že si ho učitel vezme doprostřed, a který bude se pokoušet pochopit, co od něho učitel očekává.

Právě naopak, když je někde v rohu žíněnky schovaný za dalšími cvičenci, ten samý student odhalí jinou část své osobnosti. Bude cvičit svým vlastním způsobem, a protože bude nasazovat techniku na mě, nebudu já ten, kdo dominuje, naopak on bude dominovat mě. To zcela změní náš vztah.

Když stojím na tatami, snažím se vždy aplikovat jeden koncept. Kdybych ho měl popsat jednou větou, znělo by to následovně: „Když jsme při hodině studenty, snažíme se být stejně dokonalí jako učitel, ale když jsme učiteli, měli bychom vidět věci z pohledu studentů, abychom dokázali předvést techniku, která je jim přístupná, aniž by u toho museli mít pocit, že to nejde.

Krom toho mi připadá velmi důležité znát historii každé techniky, kterou vyučujete, obzvláště z pohledu toho, kdo útočí (uke), abychom si uchovali jasnou mysl a schopnost vnímat reakci různých partnerů. Nicméně někdy mám pocit, že někteří mí učitelé ukazovali techniky, které by sami nedokázali přijmout. Říkám si proto, jestli bychom měli tyto konkrétní techniky vůbec ukazovat, anebo pouze těm studentům, kteří mají dostatek zkušeností a znalostí, aby si dokázali svým tělem tyto zjevné rozpory přeložit.

Jsem přesvědčený o tom, že základem našeho učení by mělo být to, abychom vychovávali studenty, kteří budou jednoho dne lepší než my, ve stylu, který bude unikátní každému jednomu z nich. Povinnost, kterou jako učitelé máme, je vychovat je k tomuto momentu „volby“ a „svobody“, ponechat jim absolutní svobodu tělesnou a duševní a zároveň zajistit, aby se ty malé fyzické a psychické nesnáze, které po cestě nashromáždí, nestaly překážkou v jejich zkoumání lepšího aikidó.


Použití textu, včetně jeho zveřejnění na jiném webu, vyžaduje svolení autora.